Podcast

Posloucháte Trojkařský podcast o aktuálních tématech a víře, jak se s nimi poprat (že se s nimi dá poprat).

Víra versus virus (2)

Smysl omezení

Jakub Mrázek, vikář CB Trojky a mikrobiolog

Nerad se omezuji! Mnohokrát jsem se stal svědkem vášnivých diskuzí, které poukazovaly na negativní dopady všech těch nepříjemných protiepidemických opatření a nezřídka je povyšovaly na samotnou příčinu všeho zlého, co nás v této době potkalo. Ano, dopady jsou obrovské a je zjevné, že jim budeme čelit ještě velmi dlouhou dobu. Nedivím se, že řadu lidi již nyní přivádí tato omezení k zoufalství, protože devastují to, co poctivě léta budovali a ničí jakékoli jejich plány do budoucna. Cena, kterou tito lidé zaplatili, je vysoká, a cena, kterou zaplatíme všichni, bude ještě vyšší.

V české kotlině jsme, zdá se, uvěřili tezi, že v boji proti viru volíme mezi zdravím (udělejte opatření !) a ekonomikou (uvolněte opatření !). Nemohu se ubránit podezření, že za přijetím této teze je kalkul, že zatímcosi myslíme, že virus ohrožuje jen zdraví starých a nemocných lidí, ekonomická krize postihne drtivou většinu z nás. Nechceme být omezeni a už ne vůbec způsobem, který nás něco stojí. Chceme žít jako dříve. Nějak ty ohrožené ochraňte, ale nás (co nemáme problém) nechte normálně žít! (prakticky to však znamená zavřít do izolace 1-2 milióny lidí …).
Marně můžete vysvětlovat, že teorie o selektivní ochraně zranitelných skupin jsou utopické a že buď zachráníme zdraví i s ekonomikou, nebo projedeme obojí (jak se právě děje). Marně proto, že funkční a efektivní strategie v boji proti pandemii se neobejdou – světe div se – bez široké solidarity. Zdá se však, že českou strategií přežití už není solidarita (společně to zvládneme), ale sobectví zaměňované za svobodu, takže to „společně nezvládáme“.

Jak se s tím teď poprat? V Markově evangeliu 8,35 je důležitá zpráva:

NEBOŤ KDO BY CHTĚL ZACHRÁNIT SVŮJ ŽIVOT, TEN O NĚJ PŘIJDE;
KDO VŠAK PŘIJDE O ŽIVOT PRO MNE A PRO EVANGELIUM, ZACHRÁNÍ JEJ.

Co z toho vyplývá? Co tedy můžeme udělat?

Za prvé. S pokorou přijmout fakt, že život nemáme ve svých rukou. Zvykli jsme si na absenci nebezpečí a to nám dodávalo falešnou sebejistotu. Tato pandemie nám připomněla, že život, zdraví ani hojnost nejsou věci, na které máme nárok, ale jsou to dary, které nám byly dány ku prospěchu celku.

Za druhé. Chovat se ohleduplně vůči druhým (rozuměj udělat maximum proto, abych se nestal článek vřetězci, na jehož konci budou další mrtví) není otázkou, zda tak jednají i druzí lidé kolem mne, ale otázkou osobní integrity a projevem osobní úcty k jednotlivcům i společnosti jako celku. Je snadné nechat se strhnout okolím, strčit roušku naoko pod nos a jít s davem. Znamená to ale vyměnit svou poctivost za pohodlí a svědomí za úlevu od povytažených obočí.

A nakonec za třetí? Pokud se všichni vydáme cestou „zachránit sám sebe“, pak všichni prohrajeme. Už několikrát jsem vyměnili pár uvolněných dní za další týdny a měsíce lockdownu a desetitísíce zbytečných úmrtí. Dokud se nás to nedotkne osobně, lehce budeme měnit dále, ale co až bude pozdě? Pokud svým osobním postojem potvrdíme tuto sobeckou strategii, jedou – dříve či později – se staneme (v nějaké podobě) sami její obětí…

Čím více sobectví nás obklopuje, tím těžší je jít čestnou cestou. Je to téměř nemožné, ledaže by zde bylo cosi, co je silnější než sobectví nás všech dohromady. Mám pro Tebe dobrou zprávu – evangelium – že všechno sobectví překonal Kristus, když obětoval sám sebe – uprostřed sobeckého římského impéria – a dal nám příklad, jehož síla překonává hranice všech impérií, království i států. Přisvojíš-li si tuto Jeho oběť, cenu kterou zaplatil, nemůžeš už nikdy v životě prodělat, protože jsi získal nejen život věčný, ale i všechna bohatství království nebeského zde na zemi.

To království není cosi vzdáleného, je to to, co každý přinášíme s sebou, kamkoli přijdeme, kdykoli neseme s pokorou a soucitem ztráty pro druhé. Příležitostí k tomu je dostatek už dnes. I malý praktický projev solidarity má velký význam, mění totiž naší strategii přežití. Samotné dodržování protiepidemických opatření je projevem solidarity. Ale někdo může ještě zavolat osamocenému člověku, seniorovi nabídnout pomoc s registrací k očkování, zeptat se, jak se má, upéct sladké povzbuzení zdravotníkům a tím jim vyjádřit podporu, někdo se může stát dobrovolníkem mezi seniory, jiný může finančně podpořit člověka v nouzi. Každý má nějakou míru vlivu, kterou může využít ve prospěch všech. Vyžaduje to osobní nasazení, ale kdo ztratí život pro evangelium, ten svůj život zachrání …

Další nápady, zkušenosti a příběhy, jak prakticky projevovat solidaritu v dnešní době můžete napsat do komentářů pod příspěvkem.

---

Všechny Trojkařské podcasty najdete na www.cbtrojka.cz nebo podcastových aplikacích.

.

Série Víra versus virus: